Trenér Paul Marice je známý tím, že si váží dříčů ledu a borců, kteří makají naplno a nevypustí jediné střídání. Tak trochu stará škola. Když tedy v létě zamířil na Floridu, bylo jasné, že se Panthers stanou robustnějším týmem, který jen tak někdo nepřejede jako to udělala na jaře v play off rivalská Tampa. A začaly se hýbat ledy. V trejdu roku přišel tvrďák a provokatér Matthew Tkachuk, zkušenosti přinesl Marc Staal a do Miami se stěhovalo i neznámé jméno – Rudolfs Balcers. Právě poslední jmenovaný se ale může stát nejlepším letním nákupem na seznamu generálního manažera Zita.

Lotyšský útočník odehrál dvě sezony za San Jose a v té poslední si vytvořil svá kariérní maxima – 61 utkání a v nich 11 branek a 12 asistencí. Čísla, se kterými byste nečekali, že se hráč dostane do druhého útoku jednoho z elitních celků konference. Tomu odpovídal i jeho plat po podepsání s Cats, který zní na 750 000 dolarů, tedy nejnižší možný.

Jeden nejmenovaný skaut se o tomto podpisu během léta vyjádřil stručně a jasně: „Teď, když je na soupisce jednoho z kandidátů na Stanley Cup, si nezahraje v lepší než čtvrté řadě.“

Co se tedy stalo? Proč se nyní Balcers vyhřívá na výsluní a hraje po boku tvrďáků Sama Bennetta a Matthewa Tkachuka? Odpovědí je Maurice. Ona zmiňovaná stará škola. Pětadvacetiletý křídelník totiž splňuje definici bojovníka ledu a skvěle doplňuje dva bývalé hráče Calgary – dokáže forčekovat, zároveň se poctivě vrací a nebojí se ani bekčekingu, je schopný obrat soupeře o puk a okamžitě vyhodit, čímž dává prostor spoluhráčům k vystřídání.

Prostě a jednoduše odvádí onu černou práci a dává prostor hvězdným borcům s čísly 9 a 19 na zádech. Přesto dokáže i tvořit hru. V utkání proti Buffalu krásně předvedl svůj um, když vybojoval kotouč za bránou soupeře a okamžitě ho bekhendem poslal přesně na hokejku Bennetta do předbrankového prostoru.

Pokud bude pokračovat ve stejných výkonech, bude se svým minimálním platem pro Panthers kaufem léta.