05. 02. 2011, 17:15 » Úhel pohledu - Autor: Karel Lukeš

S tím, jak se blíží poslední únorový den, stoupá intenzita dohadů o kolotoči přestupů. Iginla do LA? Vokoun do Detroitu? Smiluje se GM Islanders Garth Snow nad navrátilcem Nabokovem a pustí ho do klubu jeho skutečné volby? Kaberle k arcirivalům Habs? Jenže těch, kterých se bude změna dresu týkat, je podstatně více, dres budou měnit i nadprůměrní hráči, kanónenfutr i hráči, kteří dosud do NHL nenakoukli. Pro Vaší představu: při loňském trade deadline bylo provedeno celkem 31 změn týkajících se 55 hráčů.

A je velmi pravděpodobné, že letos jedním z postižených hráčů bude i obránce modrokabátníků Mike Commodore. O tomto hráči Columbusu rozhodně nelze prohlásit, že je to nosič vody, už proto, že společně s R.J. Umbergerem pobírá 3. nejvyšší výplatu v tomto týmu (není překvapení, že žebříček vede kapitán a kanonýr Rick Nash - 8,7 milionů dolarů).

A právě 3,75 milionu USD způsobilo v uplynulých týdnech Commodorovi více starosti než užitku. Od třetího nejlépe placeného hráče se čeká více než 2 góly a 4 asistence ve 22 zápasech. Díky platovému stropu se stal 31letý obránce spíše koulí na noze, která znemožňuje nějaký solidní obchod. Navíc se zkušený mazák údajně rozhádal i s hlavním trenérem Scottem Arnielem a tak Commodore putoval za Granta Clitsoma na farmu k Springfield Falcons (zda ho chodí povzbuzovat i Bart a Homer Simpsonovi není známo...). Situace je nešťastná pro obě strany – hráč se cítí v týmu z Ohia nespokojený, vedení Blue Jackets by zase rádo investovalo jeho plat jiným způsobem. Jenže právě díky výši platu je Commodore ne zrovna „hot deal“.

Přitom smlouva s Commodorem nebyla pro vedení Blue Jackets výstřelem do tmy. Je to hráč, kterého na ledě nelze přehlédnout – 196 cm a 103 kg. Nikdy nebyl žádné ofenzivní eso typu Briana Leetche, nebo chcete–li někoho současného - Dustina Byfugliena. Ale byl vždy naprosto spolehlivý defenzivní pilíř, který se nebojí i poprat. Byl draftován v roce 1999 jako 42. v pořadí New Jersey Devils, nicméně více času trávil spíše ve farmářských týmech této organizace. O moc lépe se mu nevedlo ani v Calgary Flames, kde se proslavil spíše díky svému účesu – své ryšavé kudrny nechal narůst do mohutného afra, k tomu ještě pořádné kotlety, takže nechal vzpomenout na éru blyštivého diska v 70. letech. Jméno si udělal v úžasné sezóně 2005-06 v týmu Carolina Hurricanes, kdy tito „underdogs“ nakonec ve vyhroceném duelu s Edmontonem Oilers získali Stanley Cup.

Commodore odehrál celou sezónu, kdy hru řádně brousil – viz. úctyhodných 138 trestných minut. Kromě absence návštěv u kadeřníka zapomínal i na holiče, takže skutečně nebyl k přehlédnutí. Nicméně ukázal zlaté srdce a po získání poháru lorda Stanleye vydražil přes eBay možnost být oholen a ostříhán (peníze poté věnoval na charitu). O rok později se stal v Moskvě mistrem světa s týmem Kanady. Po krátkém intermezzu v Ottawě Senators byl vybrán Columbusem. Loňská sezóna nedala tušit letošní trápení. S Janem Hejdou byli překvapivě jednou z nejlepších obranných dvojic celé NHL. O to horší je letošek... Takže Miku, hodně štěstí 28. února.