03. 07. 2013, 18:00 » Úhel pohledu - Autor: Radoslav Vavřina

Na vstupním draftu do NHL se dostane obvykle na všechny kategorie hráčů – od budoucích brankářských jedniček přes nejtechničtější švédské obránce a nejlepší ruské útočníky až k tvrdým dělníkům ledu, bitkařů a dalších, kteří se vždy obětovali, obětují a dále se budou obětovat pro úspěch svého týmu. Rozhodli jsme se připravit pro vás krátké info o pěti nejlepších bitkařích, kteří se letos dostali na řadu. Na rozdíl od loňského draftu vám letos prezentujeme kromě čtyř Kanaďanů také jednoho Američana. Takže kdo bude za pět let novým vyzyvatelem Patricka Bordeleau nebo Milana Lucice? Mohou to být právě tito mladíci.

Už i před rokem jsme vám po draftu představili ty nejnadějnější bitkaře, článek si můžete přečíst zde. Mnohé se od té doby změnilo. Tom Wilson z Plymouthu už nakoukl do NHL, když si jako nováček v dresu Capitals připsal tři starty v play-off. Vše zatím nasvědčuje tomu, že splní očekávání a brzy se nám bude prezentovat jako elitní power forvard, ačkoli nejspíš ještě alespoň rok stráví v juniorce. Mitchell Moroz draftovaný Edmontonem zažil průměrnou sezonu mezi juniory a mezi Oilers ho ještě letos neuvidíme. Lukas Sutter poměrně zklamal a dokonce byl v rámci WHL vyměněn, práva na něj však stále drží Winnipeg. Podobně na tom je i jeho bývalý spoluhráč ze Saskatoonu, defenzivní prospekt Montrealu Dalton Thrower. To Alexandre Mallet dostal po draftu profesionální smlouvu od Canucks a hrál na farmách v Chicagu a Kalamazoo, ale moc se nebil. V ECHL ale nezklamal, a tak to vypadá, že si ho Vancouver ještě podrží. Teď už ale k letošní úrodě.

Edmonton Oilers, výběr číslo 7: Darnell Nurse (Sault Ste. Marie, OHL)

Parametry na to má, a tak to i často dělá. Už jako osmnáctiletý má za sebou osm bitek v juniorské Ontario Hockey League a nyní ho čeká další, ať už jej Edmonton rovnou podepíše a ponechá si ho v týmu nebo ho pošle ještě na rok do jiné části Kanady. Nurse ale není jenom nějaký tupý bijec, ve skutečnosti se jedná o vyrovnaného beka, který dokáže podpořit i ofenzivu. Ne nadarmo se o něm mluví jako o novém Chrisi Prongerovi. Oilers ho dozajista využijí, jelikož velikost je právě to, co jim schází.



Chicago Blackhawks, výběr číslo 30: Ryan Hartman (Plymouth, OHL)

Rodák ze Chicaga je o poznání menší než Nurse, ale oba váží stejně, což jasně ukazuje, že tento power forvard míří mezi elitu NHL. Asi si nikdy nebude moci vyšlápnout třeba na Milana Lucice, ale může být třeba tak efektivní jako TJ Oshie ze St. Louis. Nyní má za sebou svou první sezonu v kanadské juniorce, ve které hned ukázal ochotu odhodit rukavice, což udělal stejně jako Nurse šestkrát.



Calgary Flames, výběr číslo 67: Keegan Kanzig (Victoria, WHL)

Zpět mezi velké obránce. Kanzig trochu překvapil tím, že po něm Calgary sáhlo tak brzy, ale koneckonců se jedná o něco, na co jsme u Flames zvyklí. Jeho největším problémem je ofenzivní stránka hry – za svou dvouletou kariéru ve WHL posbíral v základní části a play-off dohromady jen deset kanadských bodů, z toho vše byly asistence. Na druhou stranu má 201 centimetrů a váží 109 kilo, takže se přes něj nepřechází zrovna lehce. Letos se bil hned patnáctkrát a na konto mu připadlo 159 trestných minut. Z tohoto draftu vypadá prostě nejhrůzněji právě on.



Winnipeg Jets, výběr číslo 91: J. C. Lipon (Kamloops, WHL)

Lipon mohl jít na draft už před dvěma lety, ale tehdy po něm nikdo nesáhl. Tak zůstal v Kamloops a rozhodl se zamakat. Už tehdy sbíral hodně tresných minut, teď k tomu přidal i kanadské body a dokonce se dostal na MS juniorů. Po skvělém výkonu v play-off si jej vybral Winnipeg a nebylo by se čemu divit, kdyby tento rodák z Reginy dostal už teď profesionální kontrakt. V poslední sezoně se porval devětkrát.



Vancouver Canucks, výběr číslo 176: Jérémy Grégoire (Baie-Comeau, QMJHL)

Tenhle hráč může převrátit celou organizaci Canucks naruby a jsem si celkem jist, že John Tortorella udělá vše pro to, aby ho mohl co nevidět vyzkoušet v NHL. Jedná se totiž o quebeckou verzi Ryana Callahana. Grégoire může jednou vyrůst v perfektního kapitána Nucks, kteří by pak byli obávanou velmocí ligy, na rozdíl od nynějších technických časů. Pro tým prý udělá vše. A po přestupu do Baie-Comeau sice nedostal kapitánské céčko, ale dá se říci, že jeho příchod týmu hodně pomohl. Nakonec byli jediní v celém play-off QMJHL, kdo dokázal aspoň jednou porazit Halifax.