Zatímco v Tampě pršelo, Todd Fedoruk klopýtal po ulicích floridského města, zamlžen účinky mixu alkoholu a kokainu. Jeho tajnůstkářský a nedbalý styl života byl pohonem pro jeho přeměnu ze známého bitkaře v narkomana se závislostí na kokainu a marihuaně, která ohrožovala jeho kariéru. Fedoruk nebyl v této situaci poprvé, ale věřil, že svou závislost zničil stejnou ocelovou vůlí, se kterou se pouštěl do nejtvrdších z nejtvrdších hráčů NHL, aby mohl dále hrát v nejlepší hokejové lize světa.

Ale už byl zpět, opět se setkával s těmi špatnými lidmi, navštěvoval nejodpornější části města a sháněl jakýkoli druh drogy, který byl k mání. Při deštivé ranní vycházce po sezóně 2009/10 se zničený Fedoruk neměl kam ukrýt. „Nechtěl jsem nikam jet autem, protože jsem byl zdrogovaný a doma jsem být nemohl, protože se mě zmocňovala paranoia. Všechna šílenost byla rázem zpět,“ vzpomíná smutný Fedoruk. „Věděl jsem, že všechno bylo u konce. Hokej mě už nezajímal, ani o rodinu jsem se nestaral a vše na co jsem mohl myslet, bylo jak jsem se mohl dostat zpět do tak špatné pozice po všem, čím jsem už musel projít.“

Potřeboval pomoc. Závislost na drogách není druh nemoci, ze které se člověk dostane sám. Nyní sedí a pije kávu v šatně týmu NHL a věří, že byl jedním z těch šťastných. Léto, které přineslo smrt třem známým hokejovým bitkařům, probudilo jeho touhu sdílet svůj příběh. „Hodně bitkařů prostě nosí tyto démony stále s sebou,“ řekl. Myslel hráče jako byl Derek Boogaard.

Poprvé se Fedoruk a Boogaard setkali v saskatchewanské Regině jako dva mladí prospekti. O čtyři roky starší Fedoruk v Boogaardovi viděl hráče, který neuměl bruslit, neuměl bojovat o puk, ale už vyrostl ve více než stokilového bijce, který mohl využívat svých kilogramů k soubojům v NHL. Později se setkali znovu, tentokrát v divokých podmínkách panujících na kolbištích ligy, ve které se odehrávají sny všech malých kluků v Kanadě, částech USA a několika zemích Evropy.

Do své první bitky se pustili na konci roku 2005, kdy Boogaard za Minnesotu a Fedoruk za Anaheim v divokém souboji rozdali oba několik tvrdých úderů a než je sudí mohli rozdělit, dresy jim visely přes hlavu a helmy odlétly jinam. Na konci října 2006 Fedoruk svého protivníka vyzval na odvetu a nejprve to vypadalo, že diváci uvidí další obvyklou bitku dvou ostřílených strážců. Místo toho se Boogaard dostal k několika tvrdším úderům a podobně jako Mike Tyson Fedoruka zahodil svou drtivou pravačkou. Starší bitkař ztratil rovnováhu, ale ihned po pádu na led se zvedl a urychleně si našel svou cestu do kabiny. Boogaard zvedl ruce na znamení oslavy vítězství a za hromového řvu fanoušků Wild odbruslil na trestnou lavici.

Fedoruk potřeboval pět titanových destiček na pravé straně obličeje, které měly zajistit úspěšné zotavení, přesto nemohl válčit v osmnácti bitvách. V prosinci se vrátil do sestavy a pokračoval v bitkách, a to i po odstranění plného ochranného štítku na helmě. Obličeje se dají lehce spravit, daleko lehčeji než reputace slabého hráče, která je v drsné NHL vždy těžká zvládnout. Ani s pěti titanovými destičkami se nehodlal vzdát. Už šest let byl čistý, od té doby, kdy mu jeho první tým, Philadelphia Flyers, přikázal rehabilitaci. Ale když Fedoruk odešel hrát za Minnesotu a utvořil nepříliš vhodné spojení, které vychýlilo klidně plující loď ze směru.


V roce 2007 si Wild vybrali Fedoruka ve „waivers“ a umístili ho do lajny s Derekem Boogaardem. Ten měl své místo šatně hned napravo od své nedávné oběti, která musela tlumit tlak v šatně svým smyslem pro humor. „Řekl jsem mu, že se necítím dobře, když je po mé pravé straně, tak jestli si nechce vyměnit místa,“ líčí Fedoruk. „On se pousmál a pak se začal smát. Prolomilo to mezi námi ledy.“

Setkání s Boogaardem ho přivedlo do pevného přátelství. Za nějaký čas se Boogaard dokonce omluvil svému novému parťákovi za ten drtivý úder a později se stali kamarády, kteří spolu trávili čas dlouho do noci. Bydleli spolu na hotelovém pokoji při zájezdech na hřiště soupeřů, jezdili spolu na dovolenou, založili pevný vztah na společném pozadí, společných cílech a společným sebedestruktivním chováním.

Boogaard si s sebou pořád nosil ty démony, o kterých Fedoruk mluvil, a po večerech to přeháněl. Fedoruk šel ještě dál. V sezoně 2006/07 znovu propadl své závislosti, která v Minnesotě dosáhla svého vrcholu, přestože věděl, že Boogaard má podobné problémy. „Nemyslím, že jsme jeden na druhého měli dobrý vliv,“ vzpomíná Fedoruk. „Vzpomínám, jak jsem mu říkal, ať je opatrný, ale sám jsem své vlastní rady ignoroval.“ Fedoruk pak odešel přes Phoenix do Tampy Bay, přesto zůstal s Boogaardem v kontaktu. Pak zaslechl, že Boogaard sám musel procházet rehabilitací a chtěl mu nabídnout pomoc, kterou hledal po celou dobu svého ošklivého dobrodružství.

Už ale bylo pozdě, dál než k Boogaardovu bratrovi Aaronovi se Fedoruk nedostal. V květnu totiž Derek zemřel na náhodný mix prášků na bolest a alkoholu a jeho smrt zanechala Fedorukovi takové pocity, jaké by se ho nezmocnily ani v těch nejosamělejších nocích. Mohl to být on. „Dělal jsem přesně ty stejné věci,“ kroutí hlavou nevěřícně.

S blond vlasy, modrýma očima a od přírody dobráckým charakterem Fedoruk vypadal jako pravý americký hoch, dokud jste ovšem nezjistili, že pochází ze západní Kanady. Pochází z Redwateru, malé farmářské obce půl stovky kilometrů od Edmontonu, kde hokej byl a je jedinou cestou ven z nudy. Přímo září když vypráví jak bruslil k jednomu ze tří místních kluzišť, která byla vybudována na prádzných pozemcích pro místní děti. Nebo o tom, jak tatínkové mezi sebou soupeřili, kdo postaví nejlepší ledovou plochu a jeho táta přidělal světla ke kovovým sloupům, takže děti mohli hrát hokej v zimě po celý večer.

S přibývajícím věkem přišel i na jiné, daleko nebezpečnější způsoby, jak obejít nudu, než hokejem. Pamatuje, že když mu bylo kolem patnácti let, tak se scházel s partou starších teenagerů a tehdy se poprvé opil. Stydlivý Fedoruk byl najednou centrem pozornosti. Jeho společneské touhy a strachy najednou začaly mizet, stejně jako myšlenka, že alkoholik je nějaký tulák s hnědou taškou, žijící pod mostem, a ne rozkvétající hokejová hvězda pomýšlející na NHL. „Hned jsem se do alkoholu zamiloval, už od první noci jsem věděl, že mám nového přítele,“ vzpomíná Fedoruk.

Dobrý kamarád by se mu v té době hodil. Místo toho ale pil více a více, než v devatenácti skončil na noc ve vězení za barovou bitku, která vznikla díky jeho opilosti. Fedoruk ale ještě přitvrdil a z občasné zábavy se stala závislost, což mu ale nezabránilo být draftovaný týmem NHL. Flyers si ho v roce 1997 vybrali v sedmém kole. Pití ale zdržovalo jeho debut v nejlepší hokejové lize světa. Ve dvaceti letech se to už nedalo vydržet a Flyers mu dali ultimátum – sežeň pomoc, nebo si sbal věci.

Fedoruk dělal, co mohl, aby zachránil svou kariéru a navštívil centrum nezávislosti na alkoholu a chemických látkách Marworth ve Waverly, nedaleko Scrantonu v Pennsylvánii. Přišel se léčit 28 dní, ale po sedmnácti dnech ho už z léčebny pustili. Fedoruk si stále myslel, že nikdy nikam nezapadal a mezi lidmi byl doslova trapný. V Marworthu ovšem dostal odpovědi a přišel na způsoby, jak to zvládat. Na téměř šest let našel nového přítele ve střízlivosti. Dostal se do prvního týmu Flyers a jako nováček hrál 53 zápasů. Čtyři sezony zůstal v prvním týmu a při stávce vyhrál AHL za farmu, tehdy ještě Philadelphia Phantoms.

V nejlepších letech, jak osobně, tak profesionálně, byl střízlivý. Potkal svou manželku, se kterou se oženil po jednom z tréninků s Flyers, a později s ní měl své první dítě. Pak ho poslali do Anaheimu, kde za sezonu 2005/06 posbíral hned 23 bodů v 76 utkáních, přestože se nepřestával bít. V listopadu 2003 musel podstoupit operaci po bitce s Ericem Cairnsem, který hrál za New York Islanders, a v roce 2007 musel k chirurgům znovu, tentokrát po bitce s Coltonem Orrem z New York Rangers. Chirurgové mu tedy na jeho horní lícní kost přidělali malou titanovou destičku, která mu pomohla stabilizovat chrup. Pak už se Fedorukovi nedařilo udržovat svůj střízlivý styl života moc dlouho. Byl jen mladým, bohatým sportovcem ve sportu, kde alkohol je tak hluboko zakořeněný, jako branky nebo betony. Díky alkoholu ale jeho střízlivá éra skončila. „Říkal jsem si, že dokud nefetuju koks, tak to není tak špatné,“ vzpomíná. Nevěděl ale, že kokain teprve přijde.

Fedoruk tvrdil, že žil tři životy najednou. Jednou byl nebojácný hokejista, který ctil kodex cti, poté se z něj stal rodině oddaný muž, jindy zase znovu závislý narkoman, který se tajně potuloval po ulicích při lovu na drogy. Neodehrál se žádný moment, ani žádná událost, která by spustila návrat k návykovým látkám, Fedoruk totiž říká, že se mu nepodařilo udržet soustředěnost na udržování střízlivosti. Chtěl být tím, kdo dává každé „pařbě“ život. „Byl jsem dost otravný a nepříjmený,“ vzpomíná Fedoruk. „Pořád jsem lidi tlačil, aby nepřestávali, přestože už bylo třeba šest hodin ráno“.

Bitky a roky plné úderů do hlavy však nebyly jedinými faktory, které opětovně odstartovaly jeho závislost. Fedoruk měl peníze a slávu a při víkendových flámech nedokázal rozpoznat tu hranici, na které by měl přestat. „Chtěl jsem zapomenout, toužil jsem po útěku, protože když je někdo střízlivý, cítí realitu a musí se vypořádat s věcmi,“ říká. Musel se vyrovnat s letními úmrtími Dereka Boogaarda, Wada Belaka a Ricka Rypiena. Zatímco Belak se oběsil, Rypiena našli v jeho domě v provincii Alberta krátce po telefonátu, který oznamoval náhlou a nepodezřelou smrt. Stejně jako Fedoruk, i oni byli známí tím, že se nebáli jít do bitky. „Ten tlak spojený s bitkami bylo to, co mě dostalo zpět k drogám,“ tvrdí Fedoruk. „Najednou proti mně stojí Boogaard, který má skoro 120 kilo, je to velký chlap. Myslím na to už týden před zápasem.“

Jednou v noci v dubnu 2010 si na ulicích Tampy připadal doslova bezcenný, a tak se přihlásil k další rehabilitaci. Tentokrát už dokončil celý osmadvacetidenní intenzivní program a 26. dubna 2010 si bude pamatovat jako den, kdy se ze závislosti podruhé dostal. Přestože byl závislý na kokainu, pokaždé ale prošel drogovým testem. Také říká, že nikdy nebral tvrdé drogy s ostatními hráči z NHL. Fedoruk také vstoupil do Programu NHL a NHLPA proti zneužívání látek a nezdravému chování, o kterém ví, že mu pomohl. Opravdu věří, že lize záleží na tělesném i psychickém zdraví hráčů.

Jeho žena, která ho mohla už mnohokrát opustit, stála vždy při něm. Fedoruk si tak po rehabilitaci sám nadělil roční volno, aby mohl svůj rodinný život a zdraví dát do pořádku. S manželkou oslavil narození jejich třetího dítěte a uvědomil si, jak moc mu hokej chyběl. V 545 zápasech NHL nasbíral 97 bodů a 1 050 trestných minut za šest týmů v devíti sezonách. Jeho agent dával týmům vědět, že se chystá comeback, a v srpnu už měl Fedoruk podepsanou zkušební smlouvu u Vancouver Canucks. Asistent generálního manažera Canucks Laurence Gilman řekl, že tým si s bitkařem promluvil a našel v něm hráče, který miluje hokej a má to v hlavě srovnané. „Cítili jsme, že si Todd příležitost zaslouží,“ vysvětluje Gilman. „Pokud se v kempu předvede v dobrém světle a zapadne do týmu, má šanci zůstat s námi.“ Kdyby se Fedoruk do týmu dostal, dělal by vše jen, aby se v týmu udržel. „Přesně to od něj očekáváme,“ říkal před kempem Gilman.

Několik týdnů před začátkem kempu Canucks trénoval Fedoruk na tréninkovém zázemí Flyers ve Voorheeesu v New Jersey. Ať už se jedná o drogovou závislost, nebo ne, rok bez výkonu je pro každého sportovce v jakékoli lize velkou ztrátou, Fedoruk se navíc snažil dostat se do týmu, který se ještě vzpamatovává z neúspěšného finále Stanley Cupu. Fedoruk ví, že otázky o kvalitě jeho hry přichází na řadu až po otázkách o jeho střízlivosti. Sám říká, že má přirozený strach z další závislosti a že udělá vše, aby ji zabránil.

Chtěl se s námi podělit o svůj příběh ještě před začátkem tréninkového kempu, protože ho už nebavilo dal držet tajemství a chtěl pomoci dalšímu Fedorukovi, nebo ochránit dalšího Boogaarda. „Vím, že existuje pomoc, cesta ven,“ říká. Nyní se tedy drží v kolektivu složeném ze střízlivých přátel, a také častěji chodí do kostela. Navrátila se mu sebedůvěra a zdraví styl života a sám také ví, jak denně udržovat svůj život bez upadnutí do další závislosti. „Už se nechci vrátit k drogám, už ne“.

Pozn.: Tréninkové kempy jsou za námi a Fedoruk se do sestavy Vancouveru nedostal. Místo něj bude dvorním bitkařem Canucks pravděpodobně Aaron Volpatti.

Článek byl zveřejněn se svolením autora Dana Gelstona z Associated Press Philadelphia.