Letošní draft sice nebyl tím, kde by figurovala hvězda kalibru Connora McDavida z roku 2015 nebo Austona Matthewse, na něhož přišla řada o sezónu později, přesto si týmy mohly vybírat mezi mnoha talentovanými hráči. Největší otázkou bylo, jestli si New Jersey z pozice vítěze draftové loterie vyberou centra Jacka Hughese nebo křídelníka Kaapa Kakka, jenž oslnil na posledním seniorském Mistrovství světa v Bratislavě – nakonec volba padla na prvně jmenovaného a mladý Fin tak skončil u Rangers, kteří disponovali druhou volbou. Bylo upřednostnění Hughese pro Devils správnou volbou? A jak se zatím daří zbylým vysoko draftovaným mladíkům v ostatních týmech?

6. Moritz Seider (Německo, Detroit Red Wings, obránce)

Detroit vkládal v předchozím draftu naděje do českého útočníka Filipa Zadiny, který se ovšem zatím nejeví v nejlepším světle a nenaplňuje svůj potenciál. Letos Red Wings své naděje vložili do německého ofenzivního beka, jenž za sebou má 33 zápasů v nejvyšší německé lize za Mannheim a navíc se v pěti duelech představil i na letošním Mistrovství světa, kde vsítil za naše západní sousedy dvě branky.

Vzhledem k tomu, že Seider neměl žádné zkušenosti se zámořským hokejem, bylo jasné, že nejde o okamžitou posilu do prvního týmu. Zatím tomu tak skutečně je, protože Němec na svůj debut v NHL stále čeká a na kontě má 24 startů za Grand Rapids v AHL, kde stihl zapsat jednu branku a jedenáct asistencí. V jeho prospěch ale může hrát to, že ho podepsal momentálně jeden z nejhorších týmů celé ligy a jelikož se letošní sezóna z pohledu Detroitu již dá považovat za ztracenou, je jen otázka času, kdy Seider dostane šanci v prvním týmu.

Red Wings jsou beznadějně poslední v rámci celé ligy se ziskem 17 bodů z 29 zápasů a inkasovali naprosto hrozivých 119 branek. Žádný jiný celek se nedostal nad 101 obdržených gólů, na něž dosáhli shodně Toronto, Montreal a New Jersey. Při pohledu na děravou a lehce prostupnou defenzivu Detroitu jsou tudíž Seiderovy šance na brzký debut poměrně vysoké.

5. Alex Turcotte (USA, LA Kings, centr)

Momentálně třetí nejhorší tým celé ligy ukázal při své první letošní volbě na amerického playmakera. Na rozdíl od Seidera ale není jeho debut v letošní sezóně tolik pravděpodobný. Turcotte stále nastupuje v univerzitní NCAA, kde hají barvy University of Wisconsin a za 14 letošních duelů zapsal 15 bodů za šest přesných zásahů a devět gólových přihrávek.

Talentovaný centr na sebe upozornil především v reprezentačním dresu amerického týmu do 18 let, za který celkem nastoupil v 56 případech a zazářil 78 body (30+48), přičemž se představil také na dvou světových šampionátech v této věkové kategorii a ani zde bodově nezahálel. Na své konto totiž zapsal 14 bodů (6+8) za stejný počet zápasů.

Zámořští skauti si Turcotteho cení hlavně díky jeho schopnosti tvořit hru, defenzivní zodpovědnosti a čichu na góly. Obecně se čekalo, že bude vybrán v draftu ještě na vyšší pozici, když mu byla předpovídána 4. volba, nakonec ale Colorado upřednostnilo Byrama. Los Angeles je momentálně na samém začátku procesu přestavby a je tak skoro jisté, že dříve nebo později dostane svou šanci i tento mladík, který by mohl hrát v budoucnosti Kings velkou roli.

4. Bowen Byram (Kanada, Colorado Avalanche, obránce)

Byram se stal nejvýše postaveným obráncem celého draftu. Během tří let v barvách Vancouver Giants (WHL) odehrál 163 zápasů a svému týmu pomohl na obránce velice solidními 115 body (35+80), což činí na zadáka obdivuhodný průměr 0,71 bodu na zápas.

Oproti výše zmíněným hráčům je Byramovou zásadní nevýhodou fakt, že byl draftovaný velice silným celkem, který v defenzivě nemá velké problémy. Colorado zatím letos obdrželo jen 78 branek, navíc se velice dobře prezentuje jiný mladík Cale Makar, jenž si drží průměr bodu na zápas.

Kanadský bek tudíž může trochu litovat, že Ottawa tuto volbu vyměnila právě do Colorada coby součást trejdu Matta Duchenea, protože u Senators by Byram určitě dostal šanci o poznání dříve. Objektivně můžeme očekávat, že minimálně tuto sezónu se bude rodák z Britské Kolumbie rozehrávat ve WHL a na svou šanci v nejlepší lize světa si bude muset počkat výhledově několik sezón.

3. Kirby Dach (Kanada, Chicago Blackhawks, centr)

V případě Kirbyho Dacha se dostáváme k hráčům, kteří svým týmům splácí důvěru okamžitě. Již před draftem se jevilo jako jasná záležitost, že právě tento urostlý centr přijde na řadu hned v závěsu za nedostižnou dvojící Hughes – Kakko, jelikož v minulé sezóně držel ve WHL průměr více jak bodu na zápas (73 bodů za 62 zápasů) a v jeho prospěch hrál i fakt, že Chicago staví takřka kompletně nový tým.

Ve farmářské AHL se Dach ohřál pouze na tři duely a poté se ihned zabydlel v sestavě Blackhawks, za které letos zatím zvládl odehrát 22 duelů. Rozhodně se však nejednalo o žádný komparz, protože osmnáctiletý útočník mířil do černého hned pětkrát a navrch přidal i stejný počet asistencí. Sluší se dodat, že dva zásahy se později ukázaly jako vítězné a ve statistice +/- se tento borec drží na nule. Aktuálně tento bodový zisk stačí na dělené šesté místo celkové produktivity v rámci Chicaga.

Statistiky ovšem napovídají, že Dach musí z pozice centra zapracovat na jedné klíčové disciplíně – na vhazování. V této dovednosti vystoupala mladíkova úspěšnost pouze na 33,9 %, což je nejhorší bilance ze všech centrů v týmu. Celkově můžeme konstatovat, že Blackhawks se touto volbou trefili do černého a v budoucnosti se mají v případě šikovného útočníka ještě na co těšit.

2. Kaapo Kakko (Finsko, NY Rangers, pravé křídlo)

Po hvězdném vystoupení na posledním seniorském Mistrovství světa přišla na přetřes otázka, jestli mladý Fin dokonce neohrozí pozici Jacka Hughese coby jedničky celého draftu. Nakonec se ovšem Kakko musel spokojit s druhou příčkou. V jeho neprospěch hrál fakt, že nastupuje coby pravé křídlo, protože obecně platí, že centři jsou více cenění a právě hráči hrající na této pozici pravidelně celý draft vyhrávají (5 z posledních 9 případů). Rangers ovšem rozhodně nemají proč litovat, protože bývalý hráč TPS Turku jim jejich důvěru vrchovatě splácí.

Finský reprezentant přicházel do NHL s pověstí hráče, který je prověřený seniorským hokejem, díky čemuž se šance jeho poslání na farmu značně snížily. Během dvou sezón v silné nejvyšší finské lize nastoupil k 51 zápasům a připsal si 39 bodů za 22 branek a 17 asistencí. Odměnou mu tak byla šance v seniorském národním týmu, za který odehrál vítězný šampionát 2019 v Bratislavě. Do počtu rozhodně nebyl. Trefil se celkem šestkrát, díky čemuž se výraznou měrou podílel na triumfu podceňovaného finského týmu.

Po příchodu do americké metropole se od něj čekalo hodně a tento tlak zapříčinil relativně pomalejší rozjezd, přesto má Kakko na kontě 12 bodů (6+6) za dosavadních 25 zápasů. Pravidelně nastupuje během přesilovek, kde již nastřádal sedm bodů, a potvrzuje pověst hráče, jenž není pouze rozeným zakončovatelem, ale nemá problém ani s tvorbou hry. Pozice dvojky celého draftu s sebou přináší velkou zodpovědnost, ale talentovaný Fin si s ní zatím zvládá poradit více než obstojně.

1. Jack Hughes (USA, New Jersey Devils, centr)

Další z hráčů, který může výrazně těžit z toho, že nastupuje za jeden z nejslabších týmů celé NHL. Na druhou stranu právě na Hughese byl ze začátku jeho kariéry vytvořen největší tlak, protože coby od centra a první volby celého draftu se od něj čekají okamžité výsledky a vliv na výkony celého týmu. Nedá se říci, že by Devils po jeho příchodu zažívali dobrou sezónu, z individuálního hlediska je ale rozhodně na čem stavět.

Vysoce ceněný centr v posledních dvou sezónách řídil americkou osmnáctku z pozice kapitána a nejproduktivnějšího hráče (228 bodů za 110 zápasů), což byl také hlavní důvod, proč byl od samého začátku prognóz předpovídán na první pozici v rámci celého draftu. Devils svým výběrem tento předpoklad naplnili a získali tak hráče, který během několika sezón realisticky může vést první formaci, protože i ve své premiérové seniorské sezóně nezahálí. Navíc se stejně jako Kakko představil i na světovém šampionátu, kde ovšem tolik nezářil – zapsal pouze tři asistence za sedm zápasů.

V rámci Metropolitní divize podle očekávání nemá Hughes mezi ostatními nováčky konkurenci. Nasázel nejvíce přesilovkových branek (3), nejvíckrát odebral soupeřům puk (22), vyslal nejvíce střel na bránu (45) a má i nejvyšší průměrný čas na ledě (16:02). Pokud nic jiného, tyto statistiky ukazují, jak moc na něj v New Jersey spoléhají a jak se on sám dokázal ihned převtělit do pozice hráče, který nemá problém ani s černou prací směrem dozadu a jde celému týmu příkladem. Díky tomuto přístupu zaznamenal již čtyři góly a sedm asistencí za 24 zápasů.

Devils si ze začátku sezóny procházejí krizí a bodově platí za druhý nejhorší tým celé ligy, ovšem i těch málo zápasů ukázalo že Hughes bude velice důležitým hráčem. Sice nebude trhat nováčkovské rekordy jako McDavid nebo Matthews, ale v rámci několika sezón, během kterých nabere další zkušenosti, z něj bezpochyby může být jeden z nejlepších centrů v rámci celé soutěže.

Autor: Ondřej Hradecký