26. 01. 2013, 20:00 » Úhel pohledu - Autor: Radoslav Vavřina

To se nám to ale pěkně rozjelo! Dlouho očekávaný začátek letošní sezony National Hockey League byl na bitky velmi bohatý a nic nenapovídá tomu, že by se to mělo změnit. Za poslední tři dny jsme totiž každý den viděli alespoň jednu bitku z kategorie těch nejlepších. Vrhněme se ale do problematiky, která se dostala na povrch diskusí o bitkách. Jedná se o „stage fighting“, tedy bitky nevznikající ze zápalu hry, kterých bylo v prvním týdnu také poměrně dost. Stejně jako většina expertů se i já přikláním k tomu, že mají tyto souboje dobré účinky. Ačkoli se to zdá jako klišé, každá bitka nakopne celý tým, někdy oba týmy. Tak to vždy bylo a vždy bude.

3. Kris Newbury (New York Rangers) – Tye McGinn (Philadelphia Flyers)
Blueshirts opět pokračují ve vyjetých kolejích a společně s Bruins mají stejně jako loni našlápnuto k tomu, aby dominovali tabulce s počtem bitek. Může za to i fakt, že v kádru mají hned několik borců, kteří se nebojí shodit rukavice. Mezi ně patří i poměrně malý Newbury, který má za sebou nepříliš slavné momenty. Často se o něm mluví jako o neférovém hráči, také se mu stává, že prohraje bitku s opravdu slabým soupeřem. Tentokrát narazil na nováčka Philly McGinna (ano, je to bratr Jamieho McGinna), který se na začátek své kariéry prezentoval slušnou bitkou. Příště ale určitě bude chtít lepšího soupeře.



Vítěz podle hockeyfights.com: Tye McGinn (73 %).

TOP BITKA MIMO NHL: Grand Rapids Griffins – Rockford IceHogs (AHL)
Když se vám nedaří, chytá proti vám Petr Mrázek, váš tým je dvakrát tvrdší než ten soupeřův a ještě k tomu máte na sobě růžové dresy, dostat se do takovéto situace je celkem lehké. Každopádně obecenstvo v Rockfordu, na americké poměry malého města na severu státu Illinois, se nemohlo nudit. Jejich IceHogs si i v bitkách vedli celkem dobře. Do všeho se nakonec zapojil právě i Mrázek, který ale proti svému kanadskému protějšku Carteru Huttonovi nic nezmohl. Dále se do všeho připletl slovenský talent Tomáš Tatar, který se vrhl na mladého amerického beka Adama Clendeninga.



Vítěz podle hockeyfights.com: Není důležité.

2. Aaron Volpatti (Vancouver Canucks) – Matt Beleskey (Anaheim Ducks)
Aaron Volpatti, jak ten nám loni scházel. Po skvělé pre-season se brzy zranil a pak už nám nic nepředvedl. Nyní je ale zpět a i když si nevybral soupeře se zrovna nejvíce strach nahánějícím jménem, předvedl s ním dobrý souboj. I Beleskey ukázal, že není žádná bábovka a že se umí rvát, ještě ale musí pracovat a udělat si jméno. Volpatti má momentálně respektu daleko více a není se čemu divit. I díky němu už prakticky nejsou Canucks tím „týmem simulantů“, který se předloni dostal do finále. A není to jen on. Hráči jako Zack Kassian nebo Kevin Bieksa jsou také tvrdí chlapi a setkání s nimi na ledě bolí.



Vítězové podle hockeyfights.com: Aaron Volpatti (57 %).

TENKRÁT NA ZÁPADĚ: Jim Hiller (Los Angeles Kings) – Scott Mellanby (Edmonton Oilers) – 19. ledna 1993
Vraťme se zpět v čase, a to o celých dvacet let. Tehdy byla liga daleko tvrdší a jména, která dominovala bitkařské scéně, jsou pro většinou fanoušků nynější éry neznámá. Zatímco Mellanbyho si dost možná ještě pamatujete, jméno Hiller vám spíše připomene švýcarského brankáře Ducks. Samotný Jim Hiller moc jako hráč nevynikal, a tak se snažil vyválčit si místo v NHL bitkami. To Mellanby byl v lize hodně dlouho, později působil jako kapitán na Floridě nebo v Atlantě, nyní je ředitelem personálu u Canadiens. Hiller byl donedávna koučem Tri-City v juniorské WHL, před dvaceti lety tito dva svedli pohledné toe-to-toe.



Vítěz podle hockeyfights.com: Málo hlasů.

1. Colton Orr (Toronto Maple Leafs) – Deryk Engelland (Pittsburgh Penguins)
Nejen Volpatti, ale i Colton Orr nesmírně celé lize chyběl. I on byl loni zraněn a nyní se snaží dohnat to, co zameškal. Nakročil k tomu tím nejlepším možným způsobem, k tomu vyhranému toe-to-toe s drsným bekem Engellandem přidal i skvěle zvládnutou bitku s obrovitým Johnem Scottem. Kanadský tým Maple Leafs tak má opět tu drsnou kanadskou indentitu, identitu týmu, který brání dva dřevorubci připravení odehnat i toho největšího medvěda. Tak mě napadá, že se těším, až narazí na Bruins. Milan Lucic na tom také není letos nejhůře, s Orrem by nám určitě předvedl skvělou bitku.



Vítěz podle hockeyfights.com: Colton Orr (43 %).

Top bitkař: COLTON ORR (TORONTO MAPLE LEAFS)
Pozice: pravé křídlo
Věk: 30 let
Místo narození: Winnipeg, Manitoba, Canada
Výška: 191 cm
Váha: 100 kg
Bitky v NHL: 102 v základní části, 11 v přípravných zápasech
Bitky v AHL: 74 v základní části, 6 v play off
Bitky ve WHL: 54 v základní části, 6 v play off

Pokud opravdu nemáte nic proti Maple Leafs a nejste fanoušky Sabres, Senators, Canadiens nebo Bruins, nemáte nic asi ani proti Coltonu Orrovi, dokud do krve nezbije bitkaře vašeho oblíbeného týmu. Orra je radost sledovat, zkušeností má jak hrom, a tak si dokáže podařit s téměř vším, co mu liga do cesty postaví. Se vším respektem k Miku Brownovi, vždy bych si raději vybral Orra, i když jsou oba perfektní bitkaři.