Draft je nedílnou součástí NHL již od roku 1963. Za tu dobu se samozřejmě mnohonásobně zvýšil počet vybíraných hráčů i upřesnila pravidla této dnes již nedílné součásti NHL. Avšak cíle zůstávají stále neměnné pro všechny týmy – najít, zanalyzovat a vybrat ty nejlepší hráče pro vlastní klub. Jistě, většina velkých hvězd se urodí hned mezi prvními vybranými hráči, avšak výjimka potvrzuje pravidlo a tak jsme pro vás připravili seznam hráčů, kteří si proklestili cestu až z posledních řad přebujelého davu a patří nebo patřili mezi jasné důkazy toho, že do NHL se dá proniknout i zadními vrátky. Protože by bylo možné zde uvést velké množství hráčů a ne všichni by museli být Vám, našim čtenářům, známí, proto jsme výběr zužili na hráče draftované v letech 1993-2013, a vybrané z vyšší, jak 200. pozice.

3. Pavol Demitra: 9. kolo, 227. pozice (Ottawa Senators) rok 1993

I přes pozdní výběr naskočil Pavol Demitra do NHL již v nadcházející sezóně, byť jen do 12 zápasů. Podíl na tom měl i fakt, že Ottawa byla novým přírůstkem v NHL a do soutěže byla zařazena až v roce 1992. I přes brzkou premiéru se Demitra do základního kádru Senators nikdy výrazně neprobojoval, v roce 1996 tak zkusil štěstí v kádru St. Louis Blues. V tomto mužstvu se naplno zabydlel v sezóně 1997-1998, kdy již odehrál 61 zápasů a překonal hranici 50 bodů. V dresu Bluesmanů odehrál celkem osm sezón, nasbíral zde své střelecké (37) i bodové (93) maximum, v roce 2000 byl oceněn Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče NHL a zahrál si i v All-Star Game. Své působení v týmu ukončil v roce 2004. Ve 494 zápasech za St. Louis nasbíral 493 bodů a dodnes drží pátou pozici v počtu nasbíraných bodů v dresu Blues ze všech hráčů, kteří oblékali jejich dres.

Po výluce podepsal tříletou smlouvu s LA Kings, za které však neodehrál ani jednu úplnou sezónu, neboť se koncem přestupového období stěhoval do Minnesoty. Tam se potkal se svým krajanem a taktéž vynikajícím hokejistou Mariánem Gáboríkem. V následujícím roce se stal Demitra nejproduktivnějším hráčem Wild a pomohl jim k účasti v play off. V říjnu 2007 byl dokonce jmenován kapitánem týmu, druhý ročník na severu Spojených států se mu ale příliš nevydařil. Po vypršení smlouvy tedy zkusil štěstí v Kanadě, v týmu Vancouveru Canucks. V sezóně 2008-2009 nasbíral 53 bodů a probojoval se s týmem do play off, během kterého však utrpěl zranění ramene a vynechal většinu následujícího ročníku. Nechyběl však na olympiádě ve Vancouveru, kde dokonce vyhrál kanadské bodování celého klání. Pavlu Demitrovi patří pozice pátého nejproduktivnějšího slovenského hráče v historii NHL.

2. Henrik Lundqvist: 7. kolo, 205. pozice (New York Rangers) rok 2000

Draftován byl již v roce 2000, ale do NHL se podíval až o pět let později, což zapříčinila i jednoletá výluka. Jeho start byl však opravdu raketový. V týmu v té době již nepůsobil Mike Dunham, který po výluce pověsil brusle na hřebík. Navíc začátkem sezóny 2005-2006 se zranila týmová jednička Kevin Weekes a tak se Lundqvistovi uvolnila cesta. Švédský gólman toho využil dokonale. Odehrál 53 zápasů, z nichž ve 30 případech dovedl svůj tým k vítězství s průměrnou úspěšností zákroků 92,2 procenta. To ho katapultovalo nejen mezi nejlepší gólmany soutěže, ale i do branky švédského národního týmu, kterému vychytal zlaté olympijské medaile v Turíně. Po skončení sezóny byl nominován na Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže, což bylo na nováčka něco nevídaného.

Pochyby o tom, že se jednalo jen o jeden povedený ročník, rozptýlil v dalších dvou sezónách, kdy ho znovu neminuly nominace na Vezina Trophy. Ve famózních výkonech pokračoval i nadále a korunoval je v sezóně 2011-2012. New York Rangers dovedl k prvnímu místu v konferenci po základní části (tým se nakonec dostal až do finále konference, kde prohrál s New Jersey Devils). Nejen, že byl konečně oceněn titulem nejlepšího gólmana ligy, navíc se mu povedlo dostat se i mezi finalisty pro nejcennější individuální cenu, Hart Trophy, udělovanou nejužitečnějšímu hráči NHL. Lundqvist letos odstartoval již svojí devátou sezónu v NHL. Během předchozích osmi byl pětkrát nominován na Vezina Trophy, s výjimkou loňského zkráceného ročníku pokaždé překonal hranici 30 vítězství za sezónu a patří mezi výkonnostně nejstabilnější a nejlepší gólmany posledního desetiletí.

1. Henrik Zetterberg: 7. kolo, 210. pozice (Detroit Red Wings) rok 1999

Vlna kritiky zavalila vedení Detroitu Red Wings poté, když se tým zbavil všech vysokých výběrů v draftu 1999. Red Wings vybírali poprvé až ve čtvrtém kole z celkově 120. pozice. Tehdy však ještě nikdo netušil, jaký trumf dokázali skauti Detroitu vyhrabat až v sedmém kole, kdy přišel na řadu Henrik Zetterberg. Ještě další tři sezóny po draftu 1999 strávil Henrik Zetterberg v týmu IK Timra, kterému pomohl proniknout do nejvyšší švédské soutěže. Detroit si švédského forvarda vytáhl do hlavního kádru až pro ročník 2002-2003. Jeho výkony však byly natolik výborné, že nedal vedení Detroitu žádný důvod, stáhnout ho do rezervního týmu Grand Rapids v AHL (což je soutěž, kterou švédský reprezentant nehrál dodnes). Zetterberg odehrál 79 zápasů, připsal si 44 bodů (22+22) a Calder Trophy pro nejlepšího nováčka mu utekla jen těsně, když ho překonal pouze Barrett Jackman ze St. Louis. V příští sezóně ho přibrzdilo zranění, přesto nasbíral jen o bod méně než ve svém nováčkovském roce.

V týmu už v té době válel další zlatý skalp Detroitských skautů, ruský útočník Pavel Datsyuk. Po výluce se tato dvojice stala základním kamenem ofenzívy Red Wings, sám Zetterberg nasbíral 85 bodů a chyběla mu jediná branka k pokoření hranice 40 gólů. Od sezóny 2005-2006 byl vždy jeden z této dvojice nejproduktivnějším hráčem týmu. Detroit byl i pravidelným účastníkem play off, Zetterbergova chvíle pak nadešla v roce 2008. Hvězdami nabitý celek prošel až do finále Stanley Cupu, kde v šesti zápasech porazil Pittsburgh Penguins. Zetterberg nasbíral 27 bodů (nejvíce, ze všech hráčů týmu), vstřelil rozhodující branku finálové série a byl oceněn Conn Smyth Trophy pro nejužitečnějšího hráče nadstavbové části. V lednu 2013 byl švédský útočník jmenován kapitánem Detroitu, kdy nahradil svého krajana Nicklase Lidstroma.