Flames odstartovali letošní ročník nad očekávání dobře, ke smůle kanadského týmu však postupem času spadli tam, kam je většina hokejových expertů před sezónou řadila - na chvost Západní konference. Nebylo to tudíž nic překvapivého a ačkoliv se toto mužstvo na přelomu ledna a února výkonnostně zvedlo, vidina play off je stále spíše v oblasti snů. Flames patří 13. místo v Západní konferenci, hůře je na tom pouze Edmonton.

Na druhou stranu, kanadský tým se stále poměrně drží, nepostihl ho podobný osud, jaký zasáhl začátkem sezóny Buffalo. Přece jen, po loňském „výprodeji“ byly akcie Flames ještě daleko nižší, než v jakých hodnotách se drží v současně době. Kádr opustili dlouhodobé stálice a ikony týmu Jarome Iginla, Jay Bouwmeester a Miikka Kiprusoff, za které nepřišla odpovídající náhrada. Běžný fanoušek tak měl začátkem sezóny problém vyjmenovat více jak 2-3 jména ze sestavy Flames.

V brankovišti Flames se zatím střídá dvojice Karri Rämö a Reto Berra. Jejich výkony nejsou ani oslnivé ,ani odsouzeni hodné, v podstatě pouze korespondují s kolísavou výkonností celého týmu. Třetím „do party“ je Kanaďan Joey MacDonald, který sice začátkem sezóny dostal od trenérů nejvíce důvěry, avšak jeho výkony spíše potvrdily předpoklady, že čtyřiatřicetiletý gólman si post jedničky v NHL asi nikdy nevybojuje.

Možná překvapivý je fakt, že zatím nejsilnější složkou Flames v letošním ročníku je obrana. Zde dominují zkušení třicátníci Dennis Wideman a Mark Giordano, který je mimo jiné i kapitánem týmu. Sympatické výkony zatím předvádí i Kris Russell, pro kterého je to první ročník ve službách kanadského týmu. Konzistentnost obrany však narušují zranění, zatímco Giordano chyběl celý listopad, Wideman zase marodil v prosinci a Russell byl pro změnu na nechtěné „dovolené“ od Vánoc až do 20. ledna letošního roku. Samozřejmě nelze zapomenout ani na českého beka Ladislava Šmida, kterého získali Flames výměnou z Edmontonu. Což bylo docela paradoxní, už jenom vzhledem k tomu, že Oilers přestavují svůj kádr již několik let a jejich defenzíva stále vypadá o poznání hůře než v případě Calgary, které se touto cestou vydalo až na jaře minulého roku.

Achillovou patou Flames zatím zůstává ofenzíva. Český forvard Jiří Hudler prožívá dost možná životní sezónu, avšak jeho spoluhráči na něj v produktivitě hledí se značným odstupem. Naději do budoucna je možno vidět ve výkonech Švéda Mikaela Backlunda a především pak v šestce loňského draftu Seanu Monahanovi, který však bude potřebovat ještě nějaký čas, aby svůj potenciál rozvinul naplno.

Rozhodně zklamáním jsou výkony Mikea Cammalleriho, jehož forma zdá se rok od roku klesá. Kanadskému útočníkovi letos končí smlouva a vedení Flames se ho patrně pokusí vyměnit ještě před uzávěrkou přestupů, avšak jeho plat, který činí celých 6 miliónů USD, představuje pro mnohé týmy neúnosnou částku. Dost se hovoří i o výměně dalšího forvarda Curtise Glencrosse, avšak ten má ve smlouvě klauzuli, dle které může být vyměněn pouze s vlastním souhlasem. Flames letos nastříleli 137 branek, což z nich činí nejméně produktivní tým Západní konference a třetí nejhorší v celé soutěži.

Zatím se zdá, že Flames ještě své útočné řady trochu zredukují a v příštích letech se jejich politika v draftech bude ubírat právě směrem k zisku kvalitních ofenzivních tahounů. Každopádně kanadské mužstvo ještě čeká dlouhá a trnitá cesta ke světlým zítřkům a pokud mají nějaké přijít, rozhodně by si vedení Flames nemělo brát příklad ze svých provinčních rivalů z Edmontonu.