Hloupá otázka, každé dítě, které navštívilo ZOO dobře ví, že tito podivní ptáci milují syrové čerstvé ryby. Ale řeč je o Tučňácích z pensylvánského Pittsburghu. Málokterý tým měl v uplynulých dvou dekádách mezi fanoušky NHL v českých luzích a hájích takové sympatie jako právě oni. A není divu - tahounem mužstva byl zprvu charismatický Mario Lemieux s neskutečnou porcí talentu, který byl nucen vybojovat hlavní bitvu mimo led – porazit rakovinu lymfatických uzlin. K němu se přidala fenomenální 68 z Hnidous, ke které se postupně přidávali Straka, Beránek, Petr Nedvěd, Melichar...

Stopu zanechal i Ivan Hlinka jakožto jeden z nemnoha zámořských trenérů - kolem jeho konce v Pittsburghu je stále dosti nejasností. Po konci české éry to vypadalo, že Tučňáci upadnou do dlouhodobé průměru či podprůměru, jenže měli štěstí, že volili v roce 2005 jako první tým v draftu – a hráč Rimouski Oceanic Sidney Crosby zahájil novou zářnou éru klubu. V týmu se objevil i rodák z Magnitogorska Evgeni Malkin, mnohými považovaný za větší talent než Crosby, Jordan Staal a spousta dalších mladých talentů. Nemusíte být znalci NHL, abyste si pamatovali, kdo vyhrál Stanley Cup před dvěma roky. A tak bylo jasné, že se Penguins ztráty fanoušků obávat nemusí...

Ale není vše zlato, co se třpytí, to ukazuje druhá polovina této sezóny. David Steckel z Washingtonu poslal při utkání pod širým nebem na dlouho Crosbyho na listinu zraněných (poslední prognóza: možná březen) a opětovně rozproudil debaty o nutnosti chránit hvězdy před útoky bezejmenných a o nebezpečnosti otřesu mozku v NHL. Evgeni Malkin díky kolenu letos dohrál, má za sebou úspěšnou operaci křížových vazů a čeká ho dlouhá rekonvalescence. A z Tučňáku je rázem průměrný tým, který o sobě dává v poslední době vědět spíše negativními činy.

Příklad č.1 - Matt Cooke – útočník, 32 let, 180 cm, 93 kg, příjem 1,8 milionů dolarů ročně. Co je s ním? Hraje tak, že si od americké legendy Jeremy Roenicka (známého svojí brutální upřímností) vysloužil poznámku, že je kuřecí trus („chickenshit“), což se dá slušně přeložit ze slangové angličtiny jako zákeřný zbabělec. Čím si tolik uznání zasloužil? Loni 7. března zranil ramenem bostonského Marca Savarda tak, že ten si nic nepamatoval. Zákrok byl natolik podlý, že Savard odmítl zvednout telefon, když se mu chtěl Cooke omluvit. Že to nebyla náhoda, poznal koncem dubna i Andrei Markov, to se naštěstí obešlo bez vážnějšího zranění. Jenže ke Cookeovi asi zákeřná hra už prostě patří, při utkání s Columbusem najel zezadu do Fedora Tyutina tak, že si vysloužil nejen 5 minut a dokonce utkání, ale i čtyřzápasový distanc od vedení NHL. Jen zápas předtím Cooke kolenem atakoval koleno Alexandera Ovechkina...

Příklad č.2 - včerejší zápas s Islanders - Dvanáct gólů, čtrnáct pěstních šarvátek, deset hráčů vyloučených do konce utkání a celkem 346 obdržených trestných minut. A porážka 3:9. Trenér Tučňáku Dan Bylsma je oblíbený mj. díky své liberální povaze. Otázka je, zda by to nechtělo trošku přitáhnout Tučňákům uzdu...