06. 12. 2013, 12:00 » Úhel pohledu - Autor: Radoslav Vavřina

Listopad je za námi, a tak je na čase připomenout si to nejzajímavější, co přinesl na bitkařském poli. Udály se minimálně dvě velmi kontroverzní situace, z nichž jednu řešila celá liga a ta druhá by měla zajímat spíše Čechy. A jelikož o té první si povíme v jedné z následujících bitek měsíce, pojďme rovnou k té druhé. Radko Gudas je nejspíš nejtvrdší Čech v NHL a jeho krajané, alespoň tedy fanoušci, si ho velmi oblíbili. Začíná se o něm uvažovat jako o členovi olympijského týmu pro Soči, což si bezesporu zaslouží. Nyní je ale mimo hru a může si za to čistě sám, bitka s Lucou Sbisou, tvrdým švýcarským obráncem Anaheimu, se totiž vůbec nemusela odehrát. Jenže Sbisa musel, šlo totiž o pomstu finské legendy Teemu Selänneho, kterého Gudas v předchozím vzájemném zápase sejmul u mantinelu. Ačkoli někteří mohou vyrukovat s argumentem, že Selänne je taky jen hráč, a tak je dobře, že občas obdrží hit, bitkařský kodex bývá jiného názoru. Selänne je nejstarší hráč, který momentálně hraje v NHL. Kromě toho je to hokejista, který hraje čistě a dokázal toho tolik, že nejspíš do smrti bude větším hokejistou než Gudas. S takovými hráči se zachází opatrněji, a to z respektu. Pokud někdo ten respekt nemá, pak sám přichází o respekt ze strany ostatních bitkařů. Bitkou se Sbisou by to končit nemělo a v příštím zápase s Anaheimem mu nejspíš opět někdo připomene, čeho se dopustil, tentokrát třeba Tim Jackman. Osobně mám Gudase rád, ale viděl jsem ten hit na Selänneho nerad, jelikož mu ublížil, a to minimálně stejně jako prohra v bitce se Sbisou, který není žádný bitkař. To se prostě nedělá. Pokud budete argumentovat tím, že se Gudas bil dvakrát s Jaromem Iginlou, tak vězte, že s Iggym se rvát můžete. Zaprvé je to jiný druh hráče a zadruhé ho stejně jen tak neporazíte. Co se Ducks týče, tak je vidět, jak moc jim uškodila absence pravého bitkaře – soupeři si dovolovali daleko více. Jackman si nejspíš vyhlédne i Brandona Dubinského za hit na Saka Koiva.

5. Washington Capitals – Philadelphia Flyers
Ano, tohle je ta druhá kontroverze. Broad Street Bullies byli na jeden zápas zpět, a to když dostávali pěkný výprask od Washingtonu. 7:0 bylo trochu moc, a tak Wayne Simmonds odstartoval po dvojici hitů bitku s Tomem Wilsonem a poté se přidali všichni na ledě, včetně Steva Downieho a Aarona Volpattiho. Nejhezčí souboj se odehrál nejspíš mezi Braydenem Schennem a Alexanderem Urbomem. Nejvíce však šlo o bitku gólmanů. Braden Holtby se nechtěl rvát, ale Ray Emery dal jasně najevo, že se ho na nic neptá. Pak prostě do něj mlátil jako do boxovacího pytle, zatímco rozhodčí stál opodál a ani nechtěl nikoho k dvojici brankářů pustit. Paradoxně to je dobře pro Flyers. Ti se po této hromadné bitce vzchopili a začali hrát hokej. Capitals i samotná NHL jsou však v této situaci jednoznační loseři. NHL vymyslela pravidlo, že jakmile hráči odpadne helma při bitce, sudí ji musí zastavit. Očividně hráč bez helmy se může zranit, zatímco někdo, kdo se neumí bít, bude v pořádku. Naštěstí Holtby byl v pořádku, ale sudí měl něco udělat. Je stupidní, že takovéto pravidlo neexistuje, zatímco jsou vymýšleny stále nové regulace pěstních soubojů. Holtbyho ale také musí chránit spoluhráči. To, že mu nikdo nepřijel pomoci, je urážka hokeje. Volpatti i Wilson byli na ledě, stejně jako Oleksy, takže všichni tři nejtvrdší hráči mohli zasáhnout. Andrew Peters si kdysi vzal Emeryho do parády poté, co zpráskal Martina Birona. Buffalo bylo tehdy správný hokejový tým. Capitals k němu mají daleko.



Vítěz podle hockeyfights.com: Philadelphia Flyers.

4. Marcus Foligno (Buffalo Sabres) – Ryan Carter (New Jersey Devils)
Foligno má sice stále daleko k tomu, aby se stal obávaným bitkařem, dobrým bitkařem ale už svým způsobem je. Koneckonců správný hokej má v krvi, což dokázal i jeho bratr Nick vylepšeným gólem á la Tomáš Hertl. Carter není v bitkách špatný, ale žádný bitkař není a nejspíš ani nebude. Tahle bitka pro něj skončila katastrofou – knokautem. Foligno jako správný hokejista hned přestal. Carter je nyní mimo hru, ale paradoxně se nejedná o otřes mozku, ale o zranění v dolní polovině těla. Každopádně Foligno si vyhrál hodně moc respektu v této bitce.



Vítěz podle hockeyfights.com: Marcus Foligno (99 %).

3. Cody McLeod (Colorado Avalanche) – Ryan Reaves (St. Louis Blues)
Blues jsou nyní jedním z nejtvrdších týmů ligy, z čehož pramení poměrné zvýšení počtu bitek, kterých se účastní. V tomto ohledu se dělí o sedmé místo v NHL, zatímco Reaves je mezi jednotlivci na děleném třetím místě. To se však změní, jelikož nyní bude chybět poté, co si zlomil ruku v bitce s Brendenem Dillonem. Bitka s McLeodem nebyla vyrovnaná, ale byla daleko více vzrušující. I díky této výhře patří Reaves mezi naše bitkaře měsíce.



Vítězové podle hockeyfights.com: Ryan Reaves (98 %).

2. Frazer McLaren (Toronto Maple Leafs) – Adam McQuaid (Boston Bruins)
McLaren byl nejspíš jedním z nejlepších bitkařů loňské sezony, jestli ne ten úplně nejlepší. Začátek do letošního ročníku se mu ale tolik nevyvedl. Ze čtyř bitek vyhrál jen jednu, když porazil Deryka Engellanda. To McQuaid není bitkař, ale velmi tvrdý zadák, který se umí solidně porvat, když na to přijde. Dokázal to i proti McLarenovi, který je přeci jen o něco větší. Bitku vyhrál, sice ne s přehledem, ale bezesporu zvítězil.



Vítěz podle hockeyfights.com: Adam McQuaid (64 %).

1. Brian McGrattan (Calgary Flames) – Patrick Bordeleau (Colorado Avalanche)
Že by to byla, stejně jako loni, bitka roku? To se teprve uvidí, je ale snad jasné, že pokaždé, když se Flames a Avs potkají, bude nás čekat tohle. Dva dost možná největší a nejtvrdší bitkaři ligy proti sobě. Není třeba nic víc k tomu říkat, snad jen to, že zkušenost vyhrála nad dravostí mládí.



Vítěz podle hockeyfights.com: Brian McGrattan (52 %).

Top bitkař: BRIAN McGRATTAN (CALGARY FLAMES)
Pozice: pravé křídlo
Věk: 32 let
Místo narození: Hamilton, Ontario, Kanada
Výška: 193 cm
Váha: 104 kg
Bitky v NHL: 67 v základní části, 13 v přípravných zápasech
Bitky v AHL: 92 v základní části
Bitky v OHL: 61 v základní části

McGrattan je prostě nejlepší, myslím, že o tom snad nelze pochybovat. Letos se porval pětkrát a bitka s Bordeleauem byla ta nejvyrovnanější. Ostatní soupeře, konkrétně Barche, McLarena, Bolliga a Gazdica, porazil daleko snadněji. Pokud mu stoprocentní výkon vydrží do konce sezony, nebude to žádne překvapení. Zároveň to ale bude něco skvělého.

Další kandidáti: Ryan Reaves, Jay Rosehill.